15.4.2011, tedy přesně po dvou letech, se veřejnosti znovu otevřely brány jednoho z nejznámějších pražských klubů – Rock Café. Po nepříjemných tahanicích s úřady Prahy 1 jsou podzemní prostory u Národní ulice opět plně k dispozici pro koncertní účely. Hned o den později této příznivé situace využila početná tlupa nejrůznějších individuí, jež se před klubem srotila za účelem podpory prvohorní deathmetalové produkce. Dorazila totiž hned dvojice žánrových ikon, kultovních kapel jejichž jména jsou v old schoolovém lexikonu zapsána písmem zlatým – floridští OBITUARY a stockholmská klasika klasik GRAVE. Úplný začátek večera se však nesl v trochu jiném duchu, na pódium totiž nastoupil služebně mladší brutal deathmetalový masomlýnek zpoza oceánu slyšící na jméno PATHOLOGY.

PATHOLOGY zaklekli do bloků a nekompromisně vyrazili. Ač si je z desek občas s chutí vyslechnu, na živo mě kalifornská sestava zrovna dvakrát nepřesvědčila. A soudě podle hromadného odlivu publika nazpět k pípám si troufám konstatovat, že jsem nebyl sám, koho hrubozrnný brutal deathmetalový kolovrátek v režii PATHOLOGY začal po čase tak trochu nudit. Ale to je jen můj názor, početná skupina neúnavně řádící pod pódiem v průběhu celého setu si dozajista odnesla úplně jiný zážitek, nežli moje maličkost.

Čím více je ten Lindgren hubenější, tím lépe mu to zpívá. Kostnatá obluda ze zapadákova jménem Visby se opět předvedla ve vynikající formě. Vůbec celí GRAVE působili onen večer až podezřele hodně uvolněně, byly vidět úsměvy a dokonce i pózy jako vystřižené z příruček kytarových hrdinů. V mnohém mi to připomnělo vystoupení jejich kolegů z DISMEMBER, kteří před dvěma a něco lety na témže místě vystřihli podobně relaxační vystoupení. Možná za to může i smíšek Tobias Cristiansson (právě DISMEMBER), který v sestavě nahradil tučného vikinga Fredrika Isakssona. Kapela tentokráte vsadila na novější skladby, na druhou stranu nezapomněla ani na desítkami let prověřené klasiky typu „Soulless“, „Into The Grave“ nebo koncertní tutovku „You Will Never See...“. Palec nahoru zaslouženě sklidil i zvukař, jenž docílil vyváženého a charakteristicky chrastivého zvuku, tolik typického pro prvotní severské deathmetalové kapely. Vím, že to říkám úplně pokaždé, ale i dnes musím zmínit, že GRAVE jsem za poslední roky viděl snad šestkrát a vždy jsem si domů odnesl skvělý koncertní zážitek. Pan Lindgren tedy znovu fasuje pomyslnou jedničku z hvězdičkou a pro mě osobně se stává vítězem sobotního klání.

Kdo by to byl před lety řekl, že OBITUARY jednou budou kontroverzní kapelou? Legenda floridského soundu, autoři nezapomenutelných klasik „Cause Of Death“ nebo „The End Complete“, ale zároveň také rozpačití navrátilci, tvůrci nepříliš vyvedených záznamů „Frozen In Time“ či „Xecutioner´s Return“. Vlahého dubnového večera kapela okolo charismatického majitele jednoho z nejvíce výrazných vokálů na deathmetalové scéně, Johna Tardyho, dala rozhodně vzpomenout na to lepší. Ano, při novějších položkách typu „On The Floor“ či „Blood To Give“ byla cítit jistá rutina, nicméně při „Threatening Skies“, “Turned Inside Out“ či „Chopped In Half“ měli pódium pod kontrolou staří dobří OBITUARY, ti z počátku devadesátých let minulého století. Celý set se navzdory technickým obtížím s kytarou Trevora Perese podařilo úspěšně vygradovat při rozlučkové skladbě „Slowly We Rot“ ze stejnojmenného debutu z roku 1989. Technické problémy naopak rozhodně neměl pan Santolla, jenž sóloval jako o život a přiznejme si, místy až zbytečně moc teatrálně. Osobně bych v jeho případě uvítal méně exhibicionismu, tedy prvku, bez kterého se tvorba OBITUARY vždy bez potíží obešla.